O pavoucích

Určitě jste už nějakého ve svém životě potkali. Pavoučka, pavouka, Johanu, sekáče, křižáka a kdoví jak se jim všelijak u nás ještě říká.
Občas se mi zdá, že je někteří lidé nemají moc rádi. V našich zeměpisných šířkách, kde se v přírodě a běžných domácnostech vyskytují druhy, které jsou maximálně pár centimetrů velké, mi to přijde jako docela iracionální chování. Mě teda tito tvorečci přijdou jako docela užiteční, mám je v létě doma rozhodně raději, než mouchy, se kterýma teda umí, aspoň ty větší druhy, docela krásně zatočit (no, možná než zatočit, tak zamotat, že jo ;o). Tak nějak mi přijde hloupé na ně na potkání šlapat, máchat po nich plácačkama a tak. Když už ho nechci mít doma, tak ho prostě vezmu, a dám ho někam ven, třeba na balkon na truhlík. Mám to vyzkoušené, klidně se dají vzít do ruky, zatím mě žádný nesežral.
Poněkud mě iritují lidé, kteří zabíjejí pavouky, jen co je uvidějí. Přijde mi to, jako taková úchylka. Já teda, když už něco živého musím zabít, tak z toho jednak nemám radost, a za druhé mi z toho je smutno, a snažím se takové situaci vyhnout. Když už se něco živého zabíjí, tak by to mělo mít důvod - buď že ten tvor poslouží jako obživa pro nás ostatní a nebo je to v sebeobraně, kdy mě ten tvor nějak reálně ohrožuje.
Zabíjet pavouky jen tak, ze sportu, to prosím nedělejte.

Dík

Pozor, následuje příloha pro milovníky pavouku, arachnofobiky prosím, ať dál nečtou ;o)