Zobrazují se příspěvky se štítkemrodinka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrodinka. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 24. března 2011

Kupujeme myčku

Vědeckotechnická revoluce a nikým a ničím nezadržitelný pokrok nám doma tluče na vrata a asi nám, již brzy, přibude nový člen naší elektro-domácnosti - myčka nádobí. Rozhodnutí ji pořídit - to je ovšem teprv první krok na cestě. A to nepočítám nultý krok, kdy jsme si před 5 lety nechali nachystat při rekonstrukci kuchyně přípojku na vodu a odpad právě pro myčku, protože jsme tušili, že zkrátka jednou dorazí i k nám dom.
Další krok je zodpovězní otázky kterou myčku pořídt. Možností je fakt spousta. A dobrých rad, jak vybírat pár najdete, většinou říkají to podobné. Občas narazíte na zkušenosti uživatelů na různých fórech a spotřebitelských portálech, nebo na souvislejší popis zkušeností s myčkou a rady jak nakupovat.
Nikde jsem nenašel vzoreček, kterým bych spočítal, za jak dlouho se koupě myčky vyplatí, pokud bych vložil cenu vody (studené či teplé) a elektriky a tak podobně. A také by z něho vypadlo, o kolik se zvětší naše enviromentální stopa ve vesmíru. Ale on to není jen chladný kalkul, je to spíš o komfortu a lenosti, podobně jako u koupě auta, či jiných podobných udělátek.

Loňské testy myček v dTestu mě trošku vyděsily. Některé myčky prý vůbec nemyjí, a to se dneska prakticky všechny spotřebiče chlubí písmenkem A v každé kategorii ...

Při pátrání po myčce se konzervativně rozhlížím spíš po skopčácky znějících názvech (BOSCH, AEG, SIEMENS). Problém je, že třeba BOSCH má těch modelů na trhu "milión" a čert se v tom přebírej. Babo raď, co znamenají ta písmenka a číselka. Zato třeba nabídka LG je stručná a přehledná, v kategorii 60 cm bílá jsou tři modely. Pochvalu má LG a taky třeba AEG za to, že se dají ze stránek bez problému stáhnout manuály ke spotřebičům. LG má ovšem malé bezvýznamné minus za kvalitu překladu. Kdo se nebojí tureckých výrobků, může sáhnout třeba po načce BEKO - mají na některé modely záruku 5 let a třeba model DFN 6837 si uživatelé na portálu HEUREKA docela chválí. (Zde starší rozhovor s bosem z BEKO v časopisu Týden)

středa 24. března 2010

Trabouškův konec



Tož jsme nechali sešrotovat našeho starého dobrého Traboška. Jéminkote, zase kus života a identity je v tahu. V naší rodince už přes 30 let vždycky aspoň jedno lidové vozítko z NDR sloužilo. Obrázek nahoře ukazuje šťastnou událost, kdy hlava rodiny přitrandila se zbrusu novou limuzínou a demonstrovala ji před nastoupenou jednotkou ...

Trabošek toho dokázal odvozit fakt hodně .... v předu seděli 2 ks rodičů, vzadu 1 ks babičky, 3 ks dětí a 1 ks kočky ... to je dohromady 7 savců jedné limuzíně německé provenience ... chce se říct slovy klasika: "Dámy a pánové, nechci se Vás dotknout, ale kdo z Vás to má?"



No, a když jsem si v roce 1992 též vypotil řidičák, tož se mi dostalo té cti usednout za volant této legendy a vyrazit kupředu. Je fakt, že oproti Š 105 a Favoritu z autoškoly bylo hodně věcí jinak ... šajtr páka byla spíš klika, ale mít kliku se občas fakticky vyplatí, brzdy neměly posilovače, ale na to si člověk po první projeté křižovatce dávalpozor. Volnoběžka na 4. rychlosti - paráda při jízdě z kopce, dávat si bacha na brždění motorem ... občas přihodit trochu maziva do válců při dlouhé cestě z kopc ;o) Ale to souznění s koněm (resp. 24 koňmi) pod kapotou, skoro jako na motorce, člověk přesně slyšel, co se v motoru odehrává ... jó, to je nostalgie, kdy to zase zažiju? Jednou za takový zážitek budoulidi ocjotni zaplatit nemalé peníze.

A ty akce, v přírodě i jinde, které Trabouch zažil, ach jo, no je to kus mládí ... darmo vzpomínat.



No a teď z toho všeho zbyl protokol o ekologické likvidaci, tabulky s SPZ vrátím zítra na úřad a zbydou už jen ty vzpomínky ... jo a vyřizování ukjončení povinného ručení, snad nebude pojišťovna příliš puntíčkářská. No a pak už nic. Trabíku, pá, pá. Čest tvojí památce.

úterý 13. října 2009

Den mrtvého rohlíku

Starší synátor dnes vedl nějaký takový dialog:

M: "Vojti, budeš ještě ten rohlík?"

V:"né, už je mrtvý"

M: "říká se, že už je oschlý"

V:"jo...."

V:"rohlík už je mrtvý"


Takže dneska slavíme den mrtvého rohlíku. Popíjíme svařák. Čest jeho památce.

sobota 11. dubna 2009

Tragédie s mlsánky

 
Posted by Picasa
Tady ty dva kelímky na obrázku v popředí, to jsou mlsánky - račte se seznámit. Za našeho dětství, v dobách reálného socialismu, toho na pribiňácích nebylo moc co k vymýšlení. Všechny kelímky vypadalay stejně, ať to byl pramen zdraví s Posázaví nebo z jjkékoli jiné mlékárny. Ovšm dnes, to je jiná, marketing řádí nespoutaně v potravinářství, jako všude jinde, a tak se nám smetanové krémy profilují pomocí různých reklam před a po večerníčku a pomocí všelijakých petrobarevných obalů ... no a našeho synka, v poslední době hrozně berou mlsánky ...
Ovšem, není mlsánek, jako mslánek a toho si vaše dítě jistě hnedle všimne - zdálo by se, na první pohled, že zásadní rozdíl tkví v tom, zda je s vaniklovou (kočička) nebo jahodovou příchutí (králíček), ale ouha, zde kámen úrazu nevězí. Hlavní problém je v tom, že buď kouká ("má očička, hi, hi, hi"), mrká jedním okem ("nemá očičko, hmmmm, ummmm") a nebo má oči zavřené ("nemá očičká, bueeeeeeee!!!!"). Teď už vím, že té poslední variantě je radno se vyhýbat, protože když jsem, nevěda o tomto problému, dovezl z Billy skoro celou várku bez očiček, to bylo doma řevu. Kluk to skoro odmítal pozřít. Teď už si dávám bacha, a jak blbec stojím u regálu, a přebírám mlsánky tak dlouho, až vydoluju ty správné, pokud je to jen trošku možné.
Vždycky, když se v supermarketu blížím k tomu regálu s mléčnými výrobky, tak tajně doufám, že tam třeba uvidím nějakého podobně postiženého rodiče, no ale zatím se mi to nestalo. Takže jsme asi jediní svého druhu v našem městě ...

úterý 17. března 2009

Uspávání

Opakuje se to každý den: večer přijde čas, kdy by se ratolest měla odebrat do hajan, takže vykoupat, přečíst pohádku a spát. Tento scénář zní teoreticky prostě a jednoduše, ale v praxi variuje od hladkého přímočarého postupu, kdy se vzhledem k únavě můžou některé z prvních uvedených bodů vypustit, až po duel dítěte a rodiče trvající hodnou část večera, přinášející trápení všem zúčastněným stranám.

Nejhladší průběh obvykle bývá, pokud ratolest odpoledne nespinká a přes den absolvuje dvě vycházky. Pak zpravidla spánek přijde s prvním odstavcem pohádky. Pokud človíček nabral síly odpoledním spánkem, bývá to delší úkon, v postýlce zvládneme přečíst i několik příběhů o mašinkách (a autobusech) na ostrově Sodor, případně o kocourovi Vavřincovi a jeho přátelích a nebo o kocourovi v botách (Pejsek a Kočička momentálně u nás nefrčí, stejně tak červené kůzlátko, zelený tygřík a fialový slon - že je neznáte, to se nedivte, jsou to naše domácí specialitky).

Ovšem pokud je dítě v postýlce a čtou nebo vypráví se pohádky, to už je konečná a v podstatě vítězná fáze večerního duelu osobností rodiče a dítěte. Někdy bývá zatěžko proces ukládání zahájit ... ratolest vzdoruje a chtěla by do nekonečna sledovat na "dýdýčku" medvídka Pů a slonisko nebo klokánka Rů. Včera vymyslel, když už nevěděl co by, že to chce "anlicky" ... jednou totiž synek po vložení DVD do přehrávače postřehl, že pohádka nemá srozumitelný zvukový doprovod a zjišťoval, co, proč a jak. Nějak mu to přišlo zajímavé a teď občas vznáší požadavek na puštění "medvídka Pů o veikonocích anlicky". Zajímavé je, že tureckou a hebrejskou jazykovou verzi odmítá ... no dneska se nám postavil do cesty TV seriál DOGFIGHTS. Občas to po očku večer sleduju, kluk to doposavad ignoroval, ale dnešní díl ho zaujal, konkrétně souboj poručíka Stanley Vejtasy (syna českých rodičů, kteří se přistěhovali do Ameriky od Třebíče) na střemhlavém bombardéru SBD Dauntless se třemi japonskými stíhači na Mitsubishi A6M Zero. Kluk prohlásil "to mě baví" a já měl najednou bojový úkol odtáhnout synka do koupelny dřív, než začnou hořící letadla padat z oblohy ... aby si nemyslel,že je to normální, že tohle letadýlka dělají .... jak nakonec letecký souboj dopadl - viz. ZDE

Už je moc hodin, jdu spát, pokračování možná někdy příště ...

sobota 6. října 2007

Na Jihlavsku

V sobotu jsme vyrazili na téměř celodenní výpravu. Nalodili jsme se do auta a vyrazili na dvouhodinovou cestu autem na hrad Roštejn. Cíl to nevyl náhodný, měla zde vdavky kamarádka Hanka. Synek cestu snášel výtečně, takže jsme na hrad dorazili s časovou rezervou a mohli pozorovat slet ostatních svatebních hostí. Synek tam měl několi vrstevníků a tak se během obřadu nenudil. Nesobecky půjčoval svoje knížečky dvěma kamarádkám, takže za zády svatebních hostí v obřadnbí síni během obřadu vzinkl takový malý čtenářský klub, který vůbec nezajímalo kázání na téma svatba v Káni galilejské. Po obřadu jsme ochutnali svatební koláčky, synkovi velice chutnaly, a tak si několikrát přidával.

Po svatbě jsme vyrazili do nedalekého okolí do obcí Luka a Bítovčice, v dětství jsme tam prožili nejedny báječné prázdniny s naší skvělou babičkou a jejími sestrami. Leccos se tam za ta léta změnilo, ale domeček, kde se narodila naše mamka vypadá pořád skoro stejně.


Cesta zpět byla opět celkem pohodová, autíčkou sloužilo bez problémů, a tak jsme se stavili jedné příjemné hospůdce v našem městě na pozdní oběd, tam už synek docela řádil, ale na střídačku jsme se nějak všichni najedli. Bylo toho celkem hodně, a tak malej byl v pelíšku už v sedum hodin večer.


Obrázková příloha: Roštejn, Luka a Bítovčice: