Trabouškův konec

Tož jsme nechali sešrotovat našeho starého dobrého Traboška. Jéminkote, zase kus života a identity je v tahu. V naší rodince už přes 30 let vždycky aspoň jedno lidové vozítko z NDR sloužilo. Obrázek nahoře ukazuje šťastnou událost, kdy hlava rodiny přitrandila se zbrusu novou limuzínou a demonstrovala ji před nastoupenou jednotkou ...

Trabošek toho dokázal odvozit fakt hodně .... v předu seděli 2 ks rodičů, vzadu 1 ks babičky, 3 ks dětí a 1 ks kočky ... to je dohromady 7 savců jedné limuzíně německé provenience ... chce se říct slovy klasika: "Dámy a pánové, nechci se Vás dotknout, ale kdo z Vás to má?"



No, a když jsem si v roce 1992 též vypotil řidičák, tož se mi dostalo té cti usednout za volant této legendy a vyrazit kupředu. Je fakt, že oproti Š 105 a Favoritu z autoškoly bylo hodně věcí jinak ... šajtr páka byla spíš klika, ale mít kliku se občas fakticky vyplatí, brzdy neměly posilovače, ale na to si člověk po první projeté křižovatce dávalpozor. Volnoběžka na 4. rychlosti - paráda při jízdě z kopce, dávat si bacha na brždění motorem ... občas přihodit trochu maziva do válců při dlouhé cestě z kopc ;o) Ale to souznění s koněm (resp. 24 koňmi) pod kapotou, skoro jako na motorce, člověk přesně slyšel, co se v motoru odehrává ... jó, to je nostalgie, kdy to zase zažiju? Jednou za takový zážitek budoulidi ocjotni zaplatit nemalé peníze.

A ty akce, v přírodě i jinde, které Trabouch zažil, ach jo, no je to kus mládí ... darmo vzpomínat.



No a teď z toho všeho zbyl protokol o ekologické likvidaci, tabulky s SPZ vrátím zítra na úřad a zbydou už jen ty vzpomínky ... jo a vyřizování ukjončení povinného ručení, snad nebude pojišťovna příliš puntíčkářská. No a pak už nic. Trabíku, pá, pá. Čest tvojí památce.