UBUNTU 10.04 Lucid Lynx: LTS - doma v akci

Tak že jsem se 30.4. rozhoupal, řek' sem si - je posledního dubna, to už určitě muselo vyjít nové Ubuntu ... a taky že jo, bylo tam. Já své velké/vleklé upgrady tak nějak zakončil u verze 9.04 a zkušenoti s mojí ne příliš podporovanou tiskárnou značky Canon mě poněkud vyléčili ze zbrklých upgradů na novější verze.

Bohužel jsem si odkládáním povýšení moc práce neulehčil, byl jsem donucen nejprve povýšit systém na 9.10 a až z něj přejít na 10.04 ... tak teoreticky mě teď 3 roky nemusí nic nutit dělat upgrade, i když občas mě přece jen nutí aplikace které chcu skompilovat (S - sm2r dohromady - proto skompilovat) a které chtějí novější verze knihoven, než které jsou v repositářích od výrobců Ubuntu ...

Tož, upgrade na 9.10 proběhl hladce, po rebootu při zběžné obhlídce všechno šlapalo a tak jsem pokročil k přechodu na 10.04 .... to taky procházelo celkem hladce, až pak najednou ve fázi instalací vylítly jističe. I zahromoval jsem řka: "lepší chvíli si pojistky opravdu vybrat nemohly" ... a tak jsem po příštím rebootu skončil v okně textového rterminálu, tesoval jsem, které jádro z dostupných použít (fungovalo to nejstarší) a řádil jsem pomocí dpkg a apt-get z příkazové řádky ... noooo, nakonec to začlo fungovat ... poslední vzdorogal VGA od firmy NVidia, ale nakonec se X systém nechal přesvědčit, aby se rozjel. Trošku jsem ještě pročistil /etc/fstab a /etc/udev-rules.d ... některé věci mi tam při startu systému dělaly neplechu ... no a to bylo vše, pak už jen samá pozitiva.


Náběh systému je o poznání svižnější, to je vidět na první pohled. Přihlašovací dialog je jakýsi prudivý, člověk musí uživatele zadávat na dvakrát, no snad přijdu na to, kde co nastavit, aby se to chovalo jako dřív. Moje KDE prostředí žádných drastických změn nedoznalo, vypadalo skoro stejně, jako když jsem naposledy psutsil verzi 9.04, to jsem fakt rád. Manželčino GNOME se tvářilo taky celkem standardně.

No a co říci na závěr, moje spropadená tiskárna Canon LBP 2900 si nic nevymrčovala a rovnou tiskla, aniž bych se musel v čemkoli hrabat. Třikrát HURÁ! HURÁ! HURÁ!