Tragédie s mlsánky

 

Tady ty dva kelímky na obrázku v popředí, to jsou mlsánky - račte se seznámit. Za našeho dětství, v dobách reálného socialismu, toho na pribiňácích nebylo moc co k vymýšlení. Všechny kelímky vypadalay stejně, ať to byl pramen zdraví s Posázaví nebo z jjkékoli jiné mlékárny. Ovšm dnes, to je jiná, marketing řádí nespoutaně v potravinářství, jako všude jinde, a tak se nám smetanové krémy profilují pomocí různých reklam před a po večerníčku a pomocí všelijakých petrobarevných obalů ... no a našeho synka, v poslední době hrozně berou mlsánky ...
Ovšem, není mlsánek, jako mslánek a toho si vaše dítě jistě hnedle všimne - zdálo by se, na první pohled, že zásadní rozdíl tkví v tom, zda je s vaniklovou (kočička) nebo jahodovou příchutí (králíček), ale ouha, zde kámen úrazu nevězí. Hlavní problém je v tom, že buď kouká ("má očička, hi, hi, hi"), mrká jedním okem ("nemá očičko, hmmmm, ummmm") a nebo má oči zavřené ("nemá očičká, bueeeeeeee!!!!"). Teď už vím, že té poslední variantě je radno se vyhýbat, protože když jsem, nevěda o tomto problému, dovezl z Billy skoro celou várku bez očiček, to bylo doma řevu. Kluk to skoro odmítal pozřít. Teď už si dávám bacha, a jak blbec stojím u regálu, a přebírám mlsánky tak dlouho, až vydoluju ty správné, pokud je to jen trošku možné.
Vždycky, když se v supermarketu blížím k tomu regálu s mléčnými výrobky, tak tajně doufám, že tam třeba uvidím nějakého podobně postiženého rodiče, no ale zatím se mi to nestalo. Takže jsme asi jediní svého druhu v našem městě ...